Jste vrba nebo převozník?

Nedávno jsem si připomněla tento citát:

Drž si odstup od lidí, kteří jen přicházejí, aby se podělili o stížnosti, problémy, katastrofické příběhy, obavy a pomlouvání jiných. Jestli někdo hledá odpadkový koš, aby vyházel své smetí, ať to není ve tvé mysli. To řekl Dalai Lama.

Připomíná Vám to něco? Máte kolegu, který si neustále na něco stěžuje. Má moc práce, strašného šéfa nebo sedí v kanceláři s hroznou kolegyní.

Vaše kamarádka na Vás zase valí, že je na všechno sama, že má manžela, který jí s ničím nepomůže, že jsou děti pořád nemocné a že by se už dávno rozvedla, ale nemůže, protože by nevyšla finančně.

Pak potkáte známou ve městě, která lamentuje, že je strašné počasí a že je to hrůza, jak začala škola, že vozí děti z jednoho kroužku na druhý a musí dělat úkoly, protože teď už jsou v první třídě.

A Vy jste taková vrba. Lidi se do Vás chtějí vypovídat a Vy se divíte, proč to dělají.

Já Vám řeknu proč. Protože jim to dovolíte. Je Vám z nějakého neznámého důvodu blbé jim říct, že tohle nechcete poslouchat a prostě a jednoduše se rozloučit a odejít. Je to tak?

Další lidé jsou tzv. převozníci.

Pamatujete na tu pohádku, kde převozník čeká, až k němu konečně někdo dojde, kdo bude chtít převézt na druhou stranu řeky? Ve chvíli, kdy se někdo takový objeví, převozník ho nechá nastoupit do loďky a pak vystoupí. Prostě to na něj hodí. A práci, kterou doteď dělal, musí dělat někdo jiný.

A takhle to funguje to i s náladou. Představte si následující. Máte se výborně. V práci se Vám daří, odpoledne si užijete s dětmi a partnerem. Těšíte se na to, jak budete číst pohádku na dobrou noc a tulit se v posteli ke svým mazlíkům, kteří mají najednou tisíc otázek na všechno možné jen, aby nemuseli spát. A pak Vám někdo totálně zkazí náladu. Někdo, kdo třeba neměl tak skvělý den jako Vy. Možná má partnera, který mu s ničím nepomůže. Nebo má alespoň takový pocit. Nebo má příšerného šéfa, který chce, aby pracoval 12 hodin denně. Nebo má nemocné děti. Nebo je nemocný sám. Nebo má prostě jen špatnou náladu a tu chce přenést dál. Aby mu bylo líp. A možná to ani nedělá schválně.

Vy však máte najednou náladu pod psa. Z ničeho nic jste se nechali zatáhnout do hádky, kterou nemáte šanci vyřešit a nebo se nestačíte divit, proč někdo vyšiluje z drobnosti, která má řešení velmi snadné. Každopádně jste v tom teď taky.

 Jak se chovat k věčným stěžovatelům?

Mám návod. Buďte slušní, usmějte se,  popřejte jim, ať je jim brzy líp a jděte svou cestou. Vy nejste strom a nemusíte  stát  celý život na jednom místě. Když se Vám někde nelíbí, přesuňte se jinam, kde Vám  bude líp.

Na převozníky mám také radu.

Neberte si nic osobně. Oni nemají problém s Vámi,  mají problém sami se sebou. Řeší něco, co Vy nemůžete ovlivnit. Většinou jsou  nešťasní a potřebují pomoc.

Bývala jsem často vrbou a nechávala se strhnout do stěžovacího módu. Když do Vás  člověk, který potřebuje vrbu, všechno vylije, je mu líp. A Vám hůř. Navíc, když Vás  strhne do pomlouvání, má hned lepší pocit, pocit sounáležitosti. My češi jsme na  stěžování experti. Pořád nám něco chybí nebo něco přebývá. Buď je moc horko a  nebo zas moc zima. Buď je práce moc a nebo málo. A když je lí málo, tak zase nejsou peníze. Pořád si zkrátka na něco stěžujeme.

Co být vděční za to, co máme?

Za střechu nad hlavou? Za práci, která nám dává obživu? Některým i radost? Za krásné, zdravé děti? Za partnera, který to s námi vydrží, i když jsme občas nesnesitelní? Za kolegy, bez kterých by byla práce nuda? Za slunce, které nás hřeje a za déšť, který za nás zalévá zahrady?

Učím se to poslední roky a mám radost, že mi to jde.

S převozníky to ještě neumím. Beru si věci osobně, nechám se zavléct do hádky. A pak mám špatnou náladu, stejně jako oni. Jim je možná líp. A možná taky ne.

Říká se, že všechno dopadne dobře.

A pokud to ještě dobře nedopadlo, není konec.

To řekl John Lenon. Mám se ještě hodně co učit:-)

Co VY?