Čas je relativní Někdy vteřina trvá věčnost a jindy zase týden uteče jako voda. Je to zvláštní, že? Na dětech často vidíme, jak čas letí. A když sedíme v zaměstnání, které nás ničím nenaplňuje, odpočítáváme vteřiny, než půjdeme domů. Bella ze ságy Twilight si moc přála stát se upírkou, aby zůstala už navždy mladá. Nedělaly jí starost vrásky...
10 let čekání Dlouhé roky jsem čekala a sepisovala. Hlášky, komentáře, vtipy, scénky, každodenní legrace. A nyní nastal čas je vydat. Je jich mnoho. Jsou veselé, úsměvné a některé dokonce vyvolají výbuch smíchu. U jiných si možná řeknete, že jsou trapné a že by bylo nejlepší je vůbec nikde nezveřejňovat. Ale takový je život. Někdy zažíváme vtipné situace a jindy...
Strach je mocný. Díky němu děláme věci, které bychom jinak neudělali. Máme úplně jiné přesvědčení, ale strach nás paralyzuje a my se zachováme jinak, než bychom chtěli. A pak si to vyčítáme. Lidi, nebuďte srabi! Byla ve mně malá dušička, když jsem se rozhodla, že vystoupím z davu a udělám něco pro sebe a všechny studenty, co se mnou...
Zpověď. Jsem malá holka. Funím a slzy mi tečou po tvářích. „Už nemůžu“, fňukám a píchám hůlky z posledních sil do sněhu. Mrazivý vítr se mi zabodává do tváří a ostré ledové vločky řežou jako ostré kousky skla. Kolem dokola je mlha. Je mi zima a i když se snažím jet ze všech sil, postava přede mnou se mi pořád vzdaluje. Nesnáším to!...
A přitom se dotkla nebes. Varování – tento článek čtěte jen v případě, že vás jen tak něco nerozhodí. Je psán bez obalu, bez cenzury a tak, jak to vše doopravdy bylo. Žádná tabu. Připraveni? Pak můžete číst dál. Byl to neuvěřitelný zážitek. Slovy se to nedá popsat. Možná zvuky ano, možná vůní, snad barvami. Spíš směsicí...
Buď věrná. Nebyla jsem věrná. Už zase. Tolikrát, že se z toho stal zvyk. Nebylo mi v tom dobře, ale protože jsem tak žila tak moc dlouho, bylo těžké to změnit. Zaprodala jsem totiž svoji duši. Pro chvilkové potěšení. Proto, abych mohla někam patřit. Proto, aby mi bylo chvilku hezky. Pak mi ale bylo mnohem hůř. Ne,...
Pojedem na vodu. Na základce a střední jsem chodila na plavání. Když mně bylo asi 11, jeli jsme na vodu s oddílem. Moc jsem se těšila a musela hodně přemlouvat rodiče, aby mě pustili. Byl to nezapomenutelný zážitek ve všech směrech. Moje vodácká kariéra pokračovala na vysoké. S kanoistických oddílem jsme budili pozornost chodců na nábřeží, když jsme v lednu proráželi kry na Vltavě. V květnu jsme...
Syndrom vyhoření? To se mě přece netýká. Něco takového se MNĚ stát nemůže. Začetla jsem se do článku Lucky. Čím déle jsem četla, tím víc se v tom poznávala. A koukala jsem, že nás je takových víc a víc. No, vypadá to, že jsem vyhořelá už několik let, shrnula jsem to. Jen od toho utíkám. Chvilku je dobře, jedu...
Když budu … …mít samé jedničky… …když pak vystuduju vysokou školu… …když budu mít doma uklizeno… …když budu mít manžela, který se o nás bude hezky starat a bude mě mít rád… …když budu mít dokonale vychované děti, které se budou usmívat a zdravit… …když budu mít dokonalou práci, která nás uživí a mě bude bavit… …když budu mít...
Od puberty jsem milovala Jona Bon Jovi. Znala jsem snad všechny jeho písničky. Učila se na kytaru akordy a s imaginárním mikrofonem zpívala, když se nikdo nedíval. Co děláš? Nepředváděj se! Podobné věty jsem slýchala celé dětství. Dle toho jsem mohla získat pocit, že nejlepší bude být prostě zticha, nijak moc nevyčnívat, být vlastně taková šedá myš...
