Čas je relativní Někdy vteřina trvá věčnost a jindy zase týden uteče jako voda. Je to zvláštní, že? Na dětech často vidíme, jak čas letí. A když sedíme v zaměstnání, které nás ničím nenaplňuje, odpočítáváme vteřiny, než půjdeme domů. Bella ze ságy Twilight si moc přála stát se upírkou, aby zůstala už navždy mladá. Nedělaly jí starost vrásky...
Strach je mocný. Díky němu děláme věci, které bychom jinak neudělali. Máme úplně jiné přesvědčení, ale strach nás paralyzuje a my se zachováme jinak, než bychom chtěli. A pak si to vyčítáme. Lidi, nebuďte srabi! Byla ve mně malá dušička, když jsem se rozhodla, že vystoupím z davu a udělám něco pro sebe a všechny studenty, co se mnou...
Zpověď. Jsem malá holka. Funím a slzy mi tečou po tvářích. „Už nemůžu“, fňukám a píchám hůlky z posledních sil do sněhu. Mrazivý vítr se mi zabodává do tváří a ostré ledové vločky řežou jako ostré kousky skla. Kolem dokola je mlha. Je mi zima a i když se snažím jet ze všech sil, postava přede mnou se mi pořád vzdaluje. Nesnáším to!...
Buď věrná. Nebyla jsem věrná. Už zase. Tolikrát, že se z toho stal zvyk. Nebylo mi v tom dobře, ale protože jsem tak žila tak moc dlouho, bylo těžké to změnit. Zaprodala jsem totiž svoji duši. Pro chvilkové potěšení. Proto, abych mohla někam patřit. Proto, aby mi bylo chvilku hezky. Pak mi ale bylo mnohem hůř. Ne,...
Syndrom vyhoření? To se mě přece netýká. Něco takového se MNĚ stát nemůže. Začetla jsem se do článku Lucky. Čím déle jsem četla, tím víc se v tom poznávala. A koukala jsem, že nás je takových víc a víc. No, vypadá to, že jsem vyhořelá už několik let, shrnula jsem to. Jen od toho utíkám. Chvilku je dobře, jedu...
Když budu … …mít samé jedničky… …když pak vystuduju vysokou školu… …když budu mít doma uklizeno… …když budu mít manžela, který se o nás bude hezky starat a bude mě mít rád… …když budu mít dokonale vychované děti, které se budou usmívat a zdravit… …když budu mít dokonalou práci, která nás uživí a mě bude bavit… …když budu mít...
Všude bordel! Au! Zase to Lego! Krucinál! Mnu si obě nohy. Zakopla jsem o mašinku a druhou nohou vší silou dupla na kostičku, když jsem se snažila udržet rovnováhu. Drobky v posteli od kukuřičných křupínků mě píchaj do zadku. Rajčatová omáčka je nalepená na oblečení a na zdi. Štětka na záchod je schovaná v pračce – no čemu se divit, že? Vždyť jim říkám,...
Ve dvou se to lépe táhne. Ano, pokud oba táhnou stejným směrem. Pokud sdílejí stejné vize a umí se potkat v místě, které je přijatelné pro oba. Není to o ústupcích pro jednoho nebo teď já, potom Ty. Pokud se vzájemně podporují a můžou se na sebe spolehnout. A pokud oba váží slova, protože to, co je vyřčeno, již nevezmeme nikdy...
5:30 Budíček. Ne žádný alarm na telefonu nebo rádiu. Z vedlejšího pokoje se ozývá Maty. 😭 Snažím se ho ignorovat, ale intenzita jeho jekotu se zvyšuje, a tak vstávám a vydávám se ho utišit. Nepomáhá to, naopak, ječí ještě víc a z toho se vzbudil i Tobík. Chvilku je oba mazlím, dávám jim dudlíky, pouštím jim uspávací písničku 🎸 a když nic nepomáhá, zkouším...
Dneska jsem seděla na pláži a nechala si nohy omývat mořskou vodou. Byl to vzácný okamžik, o děti bylo postaráno, a já měla možnost ponořit se do vlastních myšlenek. Uvědomila jsem si, jak jsem často svázana do víru povinností, práce, péče o děti a o domácnost. A vybavilo se mi, jak úžasně jsem se cítila, když jsem konečně odhodlala skočit z velké výšky do moře. Hrozně...
