Můj život už není jen můj

Všude bordel!

Au! Zase to Lego! Krucinál! Mnu si obě nohy. Zakopla jsem o mašinku a druhou nohou vší silou dupla na kostičku, když jsem se snažila udržet rovnováhu.

Drobky v posteli od kukuřičných křupínků mě píchaj do zadku. Rajčatová omáčka je nalepená na oblečení a na zdi. Štětka na záchod je schovaná v pračce – no čemu se divit, že? Vždyť jim říkám, že to je bléé a špinavý. A špinavé věci se dávají do pračky, to dá rozum. Ale proč byla lopatka se smetáčkem v koši na prádlo, to už zas tak úplně nechápu.
Nakonec jsem si lehla v posteli na leporelo a dětskou vrtačku. Měla jsem je pod peřinou.

Můj život už není jen můj.

A téměř pokaždé, když vlezu večer do vany, ozve se křik z pokojíčku. Nechápu, jak to dělají.

Už nikdy…

Už se nikdy nevyspíte, říkáte si možná. Nejdřív je kojíte šestkrát za noc, pak je bolí břicho, rostou zuby nebo mají noční můry.

Už nikdy nepřijdete nikam včas a abyste u toho byla navíc upravená nalíčená, o tom si můžete nechat leda zdát. (Ale vy vlastně nespíte).
A když už myslíte, že máte vše nachystané, aspoň jedno dítě se:

Už nikdy nebudete mít doma naklizeno.

Na zdech se postupně objevují umělecké výtvory pomocí tužek, propisek a fixů, často doprovázené 3D strukturou tvořenou těstovinami, rýží, ovocnými kapsičkami a povidly, které musíte očichat, zda to jsou opravdu povidla. Drobky jsou všude. Na zemi, na stole, na židlích a opatlané je úplně všechno. Zrcadla, okna, podlaha.
Nestíháte žehlit, ani uklízet prádlo, takže máte všude hromádky. Na praní, vysušení nebo pověšení, na žehlení i na uklizení toho vyžehleného.

Už nikdy nebudete budovat kariéru. Nejen, že na to nemáte čas, ale totálně vám změknul mozek. Zatímco dřív jste řešila spoustu dospěláckých věcí na úrovni a byla jste za to oceňována, teď se zabýváte krmením a přebalováním a neocení vás nikdo.

Tak a teď se zastavte.
Nadechněte a vydechněte.
A věřte, že vše má řešení.

Chcete se vyspat?

Dejte děti babičce, chůvě, sousedce, kamarádce a jděte spát! Klidně přes den. Všechno ostatní počká. I v noci může někdo pohlídat.

Potřebujete jít na důležitou schůzku?

Zařiďte si hlídání dřív, abyste měla čas se v klidu nachystat, upravit a přijít včas. A pak už se jen usmívejte a představujte si, že vše dobře dopadlo.

Chcete mít doma naklizeno?

Tak si sežeňte někoho, kdo Vám s tím pomůže. Někoho na úklid a žehlení a všechno, co nestíháte a nenaplňuje Vás. Nesnažte se být super ženou, která všechno zvládne sama. Tím totiž děláte tak akorát super blbku.
Vymalování, deratizace a jiné úpravy domu se doladí, až děti trochu povyrostou.

Trápí vás, že nejste v práci?

Tak do ní jděte. Třeba na den v týdnu. Uděláte tím to nejlepší, co můžete pro své děti udělat. Budou mít totiž spokojenější mámu.

A kariéra? Tu můžete dělat i dál. Možná jinak, ale rozhodně na ni máte, pokud Vás trápí zrovna tohle. Mateřství je totiž tím největším manažerským kurzem, kterým můžete projít. Děláte 20 povolání a nemáte za ně ani zaplaceno. Nespíte, často ani nejíte, jste v pohotovosti 24 hodin denně a za přesčasy vám nikdo odměnu nedá. takový job jen tak někdo nedá. Jste tu pro svoje děti, i když vám není dobře, i když jste unavená. Utíráte jim slzičky a foukáte na bolístky. Konejšíte je v náručí, čtete jim pohádky a vyprávíte příběhy. Učíte je lásce a empatii. Vychováváte z nich citlivé bytosti a učíte se od nich. Jste skvělá, jak vše zvládáte a máte právo být na sebe hrdá.

A navíc – ne každý, kdo si přeje mít děti, je má.
Není to samozřejmost a já jsem moc vděčná, že mám 3 úžasné, zdravé a moudré děti, které mě školí každý den. Někdy dokonce dost hustě.