Ano, pokud oba táhnou stejným směrem. Pokud sdílejí stejné vize a umí se potkat v místě, které je přijatelné pro oba. Není to o ústupcích pro jednoho nebo teď já, potom Ty. Pokud se vzájemně podporují a můžou se na sebe spolehnout. A pokud oba váží slova, protože to, co je vyřčeno, již nevezmeme nikdy zpět.
Chce to trpělivost, umět se omluvit, odpouštět chyby a vzájemně se ctít. Je to možné a znám osobně několik párů a rodin, kde to tak mají. Vládne tam láska. Pro závist, ponižování a lhaní tam není místo. Jsou pro mě vzorem a takovým důkazem, že to jde.
Proč je lepší být sám, než s partnerem, který vás trápí, týrá, ubližuje vám (ať už psychicky nebo fyzicky), ubližuje vašim dětem? Než s partnerem, který je alkoholik, bere drogy nebo je závislý na sexu, adrenalinu, uznání druhých nebo sociálním postavení? S partnerem, který si od vás půjčuje peníze, aby na čas uspokojil své touhy, poplácal si trochu svoje ego, byl chvíli snesitelný, než opět spadne do svých zajetých kolejí?
Je lepší být sám, než s někým, kdo vás zneužívá, vysává z vás energii, peníze nebo vás ponižuje.
Když mě opustil můj bývalý manžel (a on mě opustil mentálně již dávno před tím, než jsem ho ve vzteku, totálním vyčerpání a bezmoci vyhodila z domu, na což samo sebou čekal) připadala jsem si prázdná a osamělá. Co teď budu bez něj dělat? Jak to zvládnu? Co tomu řeknou ostatní?
Byla jsem na něm závislá. On byl můj život a já ho žila. Ne ten svůj.
„Vdala ses za něj, tak si nestěžuj„, říkal mi můj vnitřní hlas. „Musíš to prostě vydržet.„
Takže ať bylo naše soužití sebevíc příšerné, měla jsem pocit, že musím bojovat, že to musím snášet a vydržet. Absurdní, že? Kdyby mě nezačal podvádět a neprovalilo se to, asi bych za ním stále „dolejzala“, ponižovala se a škemrala, aby se vrátil. Tím, že mně byl nevěrný, to pro mě udělal definitivní. Sice jsem byla stále zoufalá, ale už jsem ho aspoň nechtěla zpět.
S postupem času to vidím úplně jinak a jsem vděčná za to, že ho teď snáší někdo jiný.
Být bez špatného partnera totiž znamená začít žít mnohem lepší život.
Má smysl dávat druhé šance? To záleží na okolnostech. Po 7 letech, které jsme strávili společně a následném rozchodu, dostal můj tehdy ještě přítel druhou šanci. Vzali jsme se. A po dalších 7 letech mě znovu podvedl.
Pro mě to už tenkrát mělo být asi poučení, ale já se poučit nedala.
Má smysl dávat třetí šance? To záleží na tom, zda ze sebe chcete dělat blbce.
Pokud se momentálně nacházíte ve vztahu, který je destruktivní, ale vy nevíte, jak z něho ven a říkáte si, že to nejde, protože s ním máte dům, byt, děti, auto, firmu, psa… (doplňte si sami), zkuste si představit, jak krásný by mohl být život bez něj.
Dávej druhé šance, pokud Ti to dává smysl.
Dál už ze sebe ale nedělej vola.