Co Vám dělá dobře?

Syndrom vyhoření?

To se mě přece netýká. Něco takového se MNĚ stát nemůže. Začetla jsem se do článku Lucky. Čím déle jsem četla, tím víc se v tom poznávala. A koukala jsem, že nás je takových víc a víc.

No, vypadá to, že jsem vyhořelá už několik let, shrnula jsem to. Jen od toho utíkám. Chvilku je dobře, jedu na 200 procent a pak mě to dohoní. Ulehnu, odpočinu si, dělám vše pro své zdraví, protože tělo si o to řeklo.

A pak jedu dál v zajetých kolejích.

Ale co mám asi tak dělat?

Vždyť mám 3 děti! Chci je nejen uživit, ale taky jim dopřát to, co jsem sama nemohla. Já se prostě nemůžu hroutit. Chci tu fungovat ještě minimálně dalších 50 let. Co hypotéka? Kde bychom bydleli? A co by bylo s dětmi, kdyby se se mnou něco stalo?

Ale nejdůležitější je, že nechci jen FUNGOVAT, chci si to užívat! Některé věci jsem si prostě odmítala připouštět. Vyhoření? Deprese? To určitě. Takže, hurá do práce. A tak jedu na plný plyn už mnoho let. Když náhodou někdy myslím na sebe a konečně si také něco dopřeji, mám z toho akorát výčitky svědomí. Jsem přece zodpovědná matka. Jsem úspěšná žena v nejlepších letech. Jsem schopná, inteligentní, chytrá, nevypadám úplně blbě. Nějaké deprese se mě prostě nesmějí týkat.

Já na ně nemám čas. Uzavřela jsem v duchu celé téma. V jádru ale vím, že pokud něco nezměním, bude to zlé.

Kde mám ubrat? “Prosím, dej mi znamení”, vysílám občas do Vesmíru svá přání. Ptala jsem se kamarádů a kamarádek, co dělá dobře jim. Hledala jsem inspiraci.

Dostávala tipy, které byly pro mě úplně mimo mísu, jako se jít vyřvat na fotbal (fotbal mě nebaví, sorryjakobrácha :-)) nebo se ožrat s kamarády (to by asi někdy šlo, ale kdo by vezl děti k doktoru, že), ale také tipy k zamyšlení, jako zahrát si nějakou hru s přáteli (jako kdy???), projet se na koni, přečíst si nějakou hezkou knížku, modlit se, pustit si hudbu. Hmmm. To dělám. Ve vaně.

Stopka

Taky jedete na 200 procent, dokud Vám tělo nedá stopku? Pak jste donuceni alespoň na chvíli vysadit a jít si lehnout?

Jste vyčerpaní, unavení? Občas si říkáte, kam to vlastně všechno vede a k čemu to je?

Stylem makám až do úmoru jsem jela mnoho let (a stále tak jedu). A když jsem teď před pár dny narazila na článek o vyhoření od někoho, koho znám osobně, článek jsem si přečetla. To se mě přece netýká, byla první myšlenka, která mě napadla, i když příznaky byly, jak vyšité. Jenže ouha. Já se z toho vždy nějak rychle vyhrabu, protože prostě musím. A jedu dál stejným tempem. A dál a dál mě to udolává.

Jak to dělám já?

Než přijdu na to, co změnit a dělat víc efektivně (nebo spíš kde ubrat) řekla jsem si, že posdílím kroky, které dělám proto, abych byla v pohodě (ne, nejsem v ní pořád). 🙂

Jak to dělám, abych zvládla postarat se o sebe a o svoje 3 děti?

Jak to dělám, abych zvládla práci, domácnost, podnikání a všechny projekty, na kterých pracuji? Sama, bez chlapa? Co dělám pro svoje duševní zdraví?

Abyste byli v klidu, protože je mi jasné, že nic nepotěší víc, než cizí neštěstí :-D:

  1. jsem rozvedená, mnohokrát jsem se musela soudit se svým bývalým mužem a neustálé tahanice o dítě byly příšerné.
  2. S otcem svých dalších dvou dětí také nežiji.
  3. Starám se o dům, zahradu a alternativní centrum angličtiny.
  4. Nemám moc času na sebe, protože ve “volném” čase dělám věci, nad kterými mé mamince zůstává rozum stát.

Plním si sny

Místo toho, abych totiž uklízela, non-stop vařila a žehlila, vytvořila jsem například online kurz angličtiny pro malé děti a různé materiály pro děti všeobecně, včetně CD do auta na cesty. Baví mě tvořit. Možná to je právě moje terapie. Ale doma mám pracovní chaos (ve kterém se zatím pořád vyznám). Znáte to rčení:

Pořádek je pro blbce, inteligent zvládne chaos?

Zažila jsem si opravdu hodně a jednou z toho bude kniha, o kterou se porvou v Hollywoodu a natočí podle ní celovečerní film, který bude trhat všechny rekordy.

Dobře. Co mě teda baví? Co mně dělá radost? Co dělá dobře mému tělu? Co dělám pro svoje zdraví a svoje dobré bytí? Anglický termín “well-being” by se sem dal krásně napasovat.

Pár tipů pro inspiraci:

  • Ráno si dám sklenici kouzelné krystalové vody dřív, než vypiji cokoli jiného.
  • Každý den piji Fytotonic bylinky.
  • Skoro každý den si dělám bylinkový čaj od báječné bylinkářky.
  • Když se necítím dobře a mám pocit, že na mě “něco leze”, jdu se hned namoxovat (čínská metoda používaná převážně akupunkturisty, při které se spaluje Artemisia vulgaris).
  • Používám bylinné tinktury (ostropestřec, lichořeřišnici).
  • Když zažívám extra stres, Bachovy kapky nebo CBD olej je jasný.
  • Asi před půl rokem jsem začala používat tělové svíce a docela koukám, co ze mě všechno leze ven.
  • Když mě bolí hlava nebo dutiny, proliju si nosní dírky nosní konvičkou s himalájskou solí.
  • Chodím brzy spát, často s dětmi. (Tedy – snažím se o to. Ne vždy to vyjde).
  • V posteli si čtu hezké a inspirativní knížky. Přestala jsem číst detektivky, které mě moooooooooooooooc bavily dřív. Schválně se jim vyhýbám.
  • Poslouchám svoji cykličnost. Při menstruaci a těsně před ní víc odpočívám.
  • Když necestuji a jsem zdravá, zpívám jednou týdně a hraji na bicí jednou týdně.
  • Skoro každý den píšu deník. (Teď to trochu flákám).
  • Začala jsem dělat nestěžovací výzvu. Mám náramek a myslím na to, abych si nestěžovala a nepomlouvala.
  • Učím se meditovat a vědomě dýchat.
  • Piji kolagenovou kávu. Nevím, zda má opravdu efekt na moji pleť, ale chutná mi.
  • Potírám si obočí a víčka ricinovým olejem. Prý to je dobré pro růst řas a obočí.
  • Mám doma zapnutý Somavedic. Non-stop.
  • Začala jsem na radu mého kamaráda pít Samahan, je to hotový zázrak.
  • Poslouchám relaxační hudbu. Někdy před spaním, jindy ve vaně. Online RadioTunes je na to super.
  • Dvakrát do roka jedu na zumba víkend, už 10 let. (Teď v Coroně byl zrušený, takže 1x ročně a to je sakra málo.)
  • Vyjadřuji vděčnost za to, co mám.

Co zatím nedělám, ale postupně se k tomu dostanu?

  • Chtěla bych pravidelně cvičit. Vrátit se k zumbě, józe nebo začít tančit.
  • Chtěla bych jít na kurz Mohendžodáro k Monice Sičové.
  • Chtěla bych pobývat víc venku, v přírodě.
  • Chtěla bych osekat čas strávený u počítače a hlavně sociálních sítích. Takže stránky někomu svěřit, ať se o ně stará. (Na tom už se pracuje).
  • Chtěla bych žít víc kulturně. Jít občas do divadla, do kina (a teď nemyslím na animák s dětmi) a nebo na koncert.
  • Chtěla bych začít plánovat svoje aktivity v kalednáři dřív, než naplánuju veškerou práci. (To bude těžké).

Ponaučení

Co už určitě neudělám?

Rozhodně už nepojedu na služební cestu těsně před dovolenou ani těsně po ní. Ani si nedám termín žádného projektu. Prostě se na relax nastavím už dopředu nejlépe jeden týden před.

Přizpůsobení se okolnostem

Zatím nemohu podnikat na dálku, i kdybych chtěla. Mám práci, která mě a moje děti živí a ta vyžaduje moje lítání ze země do země. Moje podnikání by na dálku dělat sice šlo, ale jsou tu jiné okolnosti, které mě nutí být doma v pravidelných intervalech.

Takže prostě musím pracovat se situací, jaká je.

Svět bez stížností

To všechno mě vede k tomu, že jsme tím, co si myslíme.

Dokážeme si tvořit naši realitu svými myšlenkami.

Já věřila tomu, co dělám. Věřila jsem, že to má smysl, protože to, co vytvářím, pomůže rodičům a jejich dětem. A ono se to pak stalo. Ne samo, musela jsem do toho dát velký kus sebe, svoji energii, čas, finance. Výsledkem však je, že se povedlo něco úžasného.

Ani vy nejste obětí systému, ani vaší DNA. A protože slova, která vypouštíme ven, jsou energie, která nás ovlivňuje, rozhodla jsem se zapojit do nestěžovací výzvy. To znamená nestěžovat si, nepomlouvat, nepoužívat sarkasmy. Čím víc se zapojí lidí, tím víc zbyde prostoru na to dobré na celé Zemi.

PS:

Před několika lety jsem napsala tipy na Rituály nádherného života, který si už přečetlo víc než 2800 lidí. I Vy můžete tyto rituály zařadit do svého dne a žít radostněji.

PPS:

Vypozorovala jsem, že moje “depky” jsou spojené často s příchodem menstruace. Pokles hormonů, děs běs a šílené sny. Takže dámy, víc odpočinku!

PPPS:

Miluju Nicolase, Olivera, Michaela Scoffielda, Bruce, Sherlocka a taky Tebe (však Ty víš…)❤

Martina Vokurková Chocová

Profesí jsem forenzní genetik a soudní znalec a svoji práci mám moc ráda, protože je plná nečekaných událostí a já nesnáším rutinu. Také jsem lektorka angličtiny a zároveň rebel, který učí jinak, než v klasických školách (již 20+ let), autorka online kurzu angličtiny pro děti CoolBeans a projektu myška Millie pro děti. Jsem mámou 3 úžasným dětem, které mě každodenně školí např. v trpělivosti (9 letého kluka a dvouletých neposedných dvojčat) A taky jsem žena, která se nevzdává při prvních, druhých, ani třetích nezdarech a jde životem svojí vlastní cestou. Miluji hudbu (zpěv a nadchla jsem se pro bicí), která mi pomáhá přežít těžké chvíle a přináší radost do života. A jsem nadšená spisovatelka příběhů, povídek a článků pro vlastní potěšení a inspiraci druhým. Prožila jsem mnoho šíleného, abych se naučila vážit si maličkostí každodenního života.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.