Pomóóóc

Děti už jsou zase nemocné, tentokrát zánět průdušek.  Takže antibiotika, Erdomed a ještě Ventolin s dýchákem… 😷

Ach jo. Držet děti násilím, když do mě kopou, mlátěj mě rukama a pláčou, zatím co já jim držím náústek na té jejich malinké pusince a nosánku a počítám, až uběhne dvacet vteřin. Kolik nocí už jsem se nevyspala a do toho ještě 14 dní bojuju s hlasivkama. Domluvené hlídání dětí také nevyšlo a já mám tento týden samé „úžasné“ akce. Například soud s bývalým manželem, který  se snaží dosáhnout snížení výživného. Jsem unavená, chci spát a nebo křičet. 😴 🤬

Parkování

Ještě že mi dnes pomůže mamka. Jedu do Prahy a vizualizuju si, že parkovací místo na Karláku určitě najdu. Krása, jedna paní akorát dává bundu do auta, vypadá to, že bude vyjíždět. Usměju se na ni a ona na mě. Zamávám jí a říkám si, jak je to báječné, že to vyšlo. Paní vyjede a já čekám, až projede naproti auto, abych si mohla lépe nadjet. Blikám, aby bylo jasné, že chci parkovat. Pán v protijedoucím autě na mě něco gestikuluje a já mu znakuji nazpět, že budu odbočovat doprava na volné parkovací místo. No, nedopadlo to. Pán z protijedoucího auta tam drze zabočil místo mě a já si říkám, že to snad není možné. 😮

Rozhovor!?

Vyletím za ním a spustím: „No to si děláte legraci nebo co?“

Pán mi v naprostém klidu odpoví, že nedělá.

„Vždyť já tu čekala, až ta paní odjede, blikám a ještě Vám ukazuju, že tam chci zajet a Vy mi tam klidně vjedete?“ 🚙

„No tak už tam stojí, no, smiřte se s tím“ slyším z auta, ve kterém nikdo jiný nesedí.

„To je moje žena“ s úsměvem odpoví muž, který s ní evidentně telefonovat přes handsfee. „Ona je děsně drsná, dejte si na ni pozor“.

„Mě ale Vaše žena vůbec nezajímá.“ Nevycházím z údivu a rychle dodám: „A Vy také ne. Zajímá mě tohle místo, které jste mi sebral“.

„Tak jeďte jinam, já tady kroužím už počtvrté“ dodal ještě pán. 🚙 🚗 🚕

Nezajímá mě, kolikrát tady tenhle člověk krouží, ukradl mně MOJE prakovací místo! Nicméně s tím ale vůbec nic neudělám.

Jdu zpět k autu a jedu hledat nějaký volný flek.

Naštěstí najdu kousek vedle místo a jdu zaplatit parkovné. Pán už stojí také u automatu.

„Jste pěkný hulvát, víte to?!“

Než někomu vynadáte, podívejte se, jestli máte peníze na zaplacení parkovného.

Kde nic, tu nic

Hrabu intenzivně v kabelce a hledám peněženku. Přehrabu tam všechno možné, kabelku mám jak Hermiona, nicméně peněženka nikde není. To snad není možné, já si nechala doma na schodech, dojde mi, když jsem platila za balíček, co přivezla pošta. No to snad ne!

Chce se mi brečet a taky mně začnou stékat slzy po tvářích. Už je toho prostě moc. 😱

Pán se na mě podívá a říká: „Proč brečíte? Co se stalo? Jste mi měla aspoň pořádně vynadat!“

„Nemám peněženku, nemám ani na parkovné“ nešťastně vybalím fakta. „A vynadala jsem Vám“. Asi měl pán poněkud jiný názor na to, co je to vynadat.

„Umíte s tím?“ ptá se mě pán a ukazuje na parkovací automat.

„Jo“, odpovídám a popotahuji.

„Tak mi s tím pomozte, já mám peníze“.

Naťukám tam vše, co je potřeba a oba máme parkovací lístek.

„Kdybyste věděla, co se mi dnes všechno stalo. Málem mě naboural nějaký mladík. Normálně mě vytlačil ze silnice“.

Asi měl taky krušný den.

„Děkuju Vám. A promiňte, že jsem na Vás byla nepříjemná“.

„Já jsem si to zasloužil. Mějte se hezky“ povídá ještě pán a odchází. 🙏

Šálí mě zrak?

Jdu zpět k autu a beru si velkou tašku, kterou chci zapnout a oči mi spočinou na peněžence, která si tam leží, jako by se mi vysmívala. 💸 💸 💸 Vyndám drobné a rozběhnu se za pánem, který už je asi 100 metrů ode mě. Celá udýchaná ho doženu a chci mu drobné vrátit. On si je však nevezme. Popřeje mi hezký den a já mám v tu chvíli jasno, že je dám někomu, kdo je potřebuje. Cestou zpět potkávám cikánku, která mi chce číst z ruky. Jsem dobrosrdečná, hodná a prožila jsem si hodně. Budu žít dlouho a šťastně. Dvě ženy mě využívají, mám si na ně dát pozor. A soud dopadne dobře, pro mě dobře. Hmmm, tak uvidíme… Dávám jí drobné a jedu za dětmi. To byl teda den…

Taky máte někdy pocit, že se vše proti Vám spiklo? Vždy si vzpomenu na tu příhodu s farmářem, jak mu uteče kůň, který mu zajišťuje obživu a soused mu přijde vyjádřit soustrast…. Protože často jsou věci úplně jinak, než se jeví. 😉