- Máte strach něco říct, protože co kdyby se tomu lidi smáli?
- Nebo se Vám moc líbí nějaké šaty, ale říkáte si, že jsou možná moc výstřední?
- Tajně závidíte kolegyni, která přijde do práce s rudě nalakovanými nehty a k tomu jí dokonale ladí rtěnka? Vám by to totiž slušelo mnohem víc, ale netroufnete si to. Co kdyby na Vás blbě koukali? Nebo si říkali, že jste coura?
- Nebo úplně z jiného soudku. Máte chuť si udělat „vějšku“, ale opět nemáte dost odvahy a říkáte si, co když neudělám přijímačky? Navíc Vás od toho okolí ještě odrazuje, že na to nemáte.
To jsou jen příklady z tisíců strachů, které řeší každý člověk minimálně jednou za život.
Já měla strach mluvit před ostatními. A taky jsem měla trému zpívat nahlas. Bála jsem se, že zrudnu, a tak jsem radši nezpívala. Ale snila jsem o tom, jak zpívám a všichni to ve třídě slyší.
Ale když Vás někdo systematicky shazuje nebo ponižuje, vnutí Vám představu, že nestojíte za nic, že nic neumíte, že se Vám budou ostatní smát nebo že o Vás nemůže nikdo stát. Je to sice jeho nebo její představa, ale Vy té představě začnete pomalu věřit. Vaše přirozené sebe-vědomí jde úplně do háje. Takže radši mlčíte, kolem druhých chodíte „po špičkách“, trápíte se tím, co jste mohli, ale neudělali. A postupně tak zahazujete svoje sny a přání.
Já mnoho let slýchávala, že mám být zticha, že zpívat nemám. „Ježíš, zase ten tvůj pátej hlas“, když jsem do písniček vymýšlela druhé hlasy. Posměšky, úšklebky, ironické poznámky, které byly mířené přímo na moje slabá místa. Vtipné bylo, že byly od člověka, který nemá téměř žádný hudební sluch.
Lidé, kteří nám takhle ubližují, to dělají často proto, aby nás srazili na jejich úroveň.
- Cítí, že jsme energeticky mnohem výš než oni.
- Můžeme být také v něčem lepší než oni.
- Buď jsme chytřejší, úspěšnější nebo oblíbenější, zkrátka oni nesnesou, že jsou v našem stínu.
- Nedokážou se s námi radovat a podpořit nás v tom, co nám dělá radost.
- Nedokážou nám být oporou. Naopak. A tím, jak neustále podrývají naši sebedůvěru, my ji postupně ztrácíme.
- Oni pak čekají na to, aby mohli říct: „Vidíš, já jsem ti to říkal, prostě na to nemáš“.
Nejvíce neuskutečněných snů najdete na hřbitově.
Pokud máte pocit, že se tohle děje právě nyní i Vám, nedopusťe, aby Vás někdo byť další minutu okrádal o Vaši sebe-důvěru, Váš talent, Vaše sny.
Vaše přání a touhy si zaslouží spatřit světlo světa a ne být pohřbeny hluboko pod zem.
A proto:
TANCUJ, jako kdyby tě nikdo neviděl.
ZPÍVEJ, jako kdyby tě nikdo neslyšel.
MILUJ, jako kdyby to nemělo bolet.
ŽIJ, jako kdyby nebylo zítřka.
S přibývajícími lety, trojnásobným mateřstvím, jedním rozvodem a dvěma ne úplně pěknými rozchody jsem se naučila:
- nedělat si takovou hlavu s tím, co si o mně říkají ostatní
- učit dál jinak než ve školách a šířit to dál mezi lidi
- nalíčit se rudou rtěnkou a mít u toho dobrý pocit
- zpívat nahlas před ostatními a nebát vystupovat (to neznamená, že nemám trému)
- nebýt takový nesnesitelný puntíčkář a vytvářet a publikovat i věci, které nejsou zdaleka perfektní
- dělat věci tak, jak nejlépe umím v danou chvíli a nedělat si takovou hlavu s tím, že to mohlo být lepší
- uvědomit si, že ne všichni lidé, které potkáme, nám budou nablízku celý život
- nebýt z toho rozhozená a prostě to přijímat
- pouštět ze svého života to, co už mi neslouží a nedělá radost
- najít si čas pro sebe a dělat něco, co mi dělá radost
- že učit se hrát na bicí nebo začít znovu zpívat můžu i v dospělosti
- užívat věcí, které jsem si dřívě nechávala až „na potom“ nebo na speciální příležitost
- že litovat věcí, které nevyjdou, není tak hrozné, jako litovat věcí, které jsem se bála zkusit
- v negativním hledat pozitivní (z nějakého důvodu se to tak děje)
- říkat si o pomoc, když ji potřebuji a nechtít vše zvládnout sama
- být vděčná za drobnosti a nebrat život jako samozřejmost
- jít si lehnout, když jsem unavená a nemít při tom špatný pocit
- říkat nepříjemné věci v klidu
- neřešit vše hned, vydýchat se a počkat, protože spousta věcí se vyřeší úplně sama
Přeji vám hodně vnitřní síly, protože se někdy hodně špatně hledá.
Přeji vám odhodlání, protože někdy stačí k tomu, abychom udělali změnu.
A správně lidi kolem vás, kteří podpoří v důležitou chvíli a dodají vám důvěru, která vám zrovna chybí.
🍀