Co myslíte, byl tam? Byl! No, tedy dva. Dva proužky – jasný výsledek. Věděla jsem to, ještě než jsem se vyčůrala do kelímku a ponořila do něj testovací proužek. Už víc jak týden mě bolela prsa, dělalo se mi nevolno, jídla, která jsem milovala, mi přestávala chutnat. Intuitivně jsem věděla, že tahat ten těžký kufr do schodů není úplně nejlepší...
Zjistíte, že jste těhotná. Paráda! Možnosti? Jste nadšená. Nebo to je naopak šok, když jste to nečekala. Nebo jste to čekala, ale řeknou Vám, že v sobě nosíte dvojčata… Obzvlášť překvápko to je v případě, že se to dozvíte až v 11. týdnu. Poslední varianta je můj případ.
Prší a prší. Slyším pod okny nějaké lidi nadávat, co je to za léto, co je to za počasí. Já jsem spokojená, užívám si lenošení v posteli a říkám si, jak je to skvělé, že nemusím zalévat zahradu a jak to ta příroda skvěle vymyslela. Také si hezky odpočinu, nemusím mít pocit, že o něco přijdu, když budu prostě jen tak zalezlá...
Miluji život! Přináší toho tolik a my můžeme vybírat. Je páteční odpoledne, já ležím na gauči a pozoruji cvrkot doma. Měla jsem potřebu se zastavit, rozhlédnout a prožít naplno každý okamžik. Mám radost ze všeho, co se kolem mě děje. A jsem vděčná, že žiji jinak. Jinak než dřív.
Nedávno jsem si připomněla tento citát: Drž si odstup od lidí, kteří jen přicházejí, aby se podělili o stížnosti, problémy, katastrofické příběhy, obavy a pomlouvání jiných. Jestli někdo hledá odpadkový koš, aby vyházel své smetí, ať to není ve tvé mysli. To řekl Dalai Lama. Připomíná Vám to něco? Máte kolegu, který si neustále na něco stěžuje. Má...
Konečně je tady úterý. Den, na který jsem se týdny těšila. Vyhradila jsem si jeden den, který budu odpočívat. Pojedu pryč, někam, kde je to hezké, kde budu obklopena novými podněty, dám si masáž a nechám se opečovávat. Taky zkusím něco napsat. Moc ráda píšu. Vždycky jsem ráda psala, už od malička jsem tvořila povídky, příběhy a psala...
