10 let čekání Dlouhé roky jsem čekala a sepisovala. Hlášky, komentáře, vtipy, scénky, každodenní legrace. A nyní nastal čas je vydat. Je jich mnoho. Jsou veselé, úsměvné a některé dokonce vyvolají výbuch smíchu. U jiných si možná řeknete, že jsou trapné a že by bylo nejlepší je vůbec nikde nezveřejňovat. Ale takový je život. Někdy zažíváme vtipné situace a jindy...
Pojedem na vodu. Na základce a střední jsem chodila na plavání. Když mně bylo asi 11, jeli jsme na vodu s oddílem. Moc jsem se těšila a musela hodně přemlouvat rodiče, aby mě pustili. Byl to nezapomenutelný zážitek ve všech směrech. Moje vodácká kariéra pokračovala na vysoké. S kanoistických oddílem jsme budili pozornost chodců na nábřeží, když jsme v lednu proráželi kry na Vltavě. V květnu jsme...
Od puberty jsem milovala Jona Bon Jovi. Znala jsem snad všechny jeho písničky. Učila se na kytaru akordy a s imaginárním mikrofonem zpívala, když se nikdo nedíval. Co děláš? Nepředváděj se! Podobné věty jsem slýchala celé dětství. Dle toho jsem mohla získat pocit, že nejlepší bude být prostě zticha, nijak moc nevyčnívat, být vlastně taková šedá myš...
Nebaví mě vařit. Ne každý den. Nebaví mě přemýšlet, co teplého uvařit každý večer k večeři a pak trávit věčnost u plotny. Ano, dělaly to tak naše babičky a mnohé mámy, ale to neznamená, že to tak musí dělat každý. Představa, že po tom, co bych svému výtvoru dala takové množství energie a času, ho pak někdo zhltne a ani pořádně neví,...
Miluju bondovky Vždy mě bavilo sledovat, jak James Bond opět vyvázne z téměř bezvýchodné situace. Říkala jsem si, jak by bylo fajn mít některé jeho hračičky a k čemu bych je mohla využít já sama. Jak poznáte, že NE-žijete s agentem? Následující body si pozorně přečtěte. Tvrdí vám přítel nebo manžel, že pracuje nebo pracoval jako tajný...
Je večer a já přemýšlím, zda se mám jít najíst, umýt nebo udělat něco do práce. Úklid už jsem vzdala dávno. Jsem tak unavená, už se moc těším, jak se zachumlám do peřiny. V pokojíčku ještě svítí hvězdičky, tak je jdu vypnout. Kluci spokojeně oddechují a usmívají se ze spánku. Zadívám se na ně a usmívám se také. V těle se mi rozlévá...
Ve dvou se to lépe táhne. Ano, pokud oba táhnou stejným směrem. Pokud sdílejí stejné vize a umí se potkat v místě, které je přijatelné pro oba. Není to o ústupcích pro jednoho nebo teď já, potom Ty. Pokud se vzájemně podporují a můžou se na sebe spolehnout. A pokud oba váží slova, protože to, co je vyřčeno, již nevezmeme nikdy...
Máte strach něco říct, protože co kdyby se tomu lidi smáli? Nebo se Vám moc líbí nějaké šaty, ale říkáte si, že jsou možná moc výstřední? Tajně závidíte kolegyni, která přijde do práce s rudě nalakovanými nehty a k tomu jí dokonale ladí rtěnka? Vám by to totiž slušelo mnohem víc, ale netroufnete si to. Co kdyby na Vás blbě...
Měla jste práci. Od rána do večera jste „menežovala“ kancelář. Nebo podřízené. Nebo jste učila a po večerech opravovala písemky. Nebo dělala všechno pro to, abyste snášela modré z nebe šéfovi. Přesčasy, uzávěrky, kontroly, konference… Ve volném čase jste se scházela s přáteli, chodila na jógu, zumbu nebo hodiny zpěvu. Chodila jste do kina, 🎭do divadla, na výstavy, koncerty, do muzea nebo každý...
Vloni jsem si koupila online kurz Jsi značka. Tomáše Lukavce jsem neznala. Ani osobně, ani virtuálně. Jeho jméno jsem viděla poprvé v emailu Libora Činky, od kterého mi již víc než 10 let chodí emaily. Protože mě téma budování osobní značky zaujalo, začala jsem se na Tomášova videa dívat. „Kolik mu je asi let?“ říkala jsem si....
